PORTFOLIO ROSTLIN

ZDE NAJDETE VŠECHNY DRUHY A KULTIVARY ROSTLIN, KTERÉ NA NAŚÍ ZAHRADÉ ROSTOU.

zde Jsou

DENIVKY

HEMEROCALLIS HYBRIDS

ROZSÁHLÝ ROD DENIVEK, NEUVĚŘITELNÁ ŚKÁLA BAREV, TVARů A VELIKOSTÍ KVĚTů. DENIVKY MAJÍ JEDLÉ KVĚTY, LZE JE VYUŹÍT I V KUCHYNI.

FLOXY

PHLOX PANICULATA

NEPOSTRADATELNÁ TRVALKA ZAHRADEK NAŠICH BABIČEK. SOUČASNÉ KULTIVARY NABÍZÍ MNOHO BAREVNÝCH VARIANT, ALE HLAVNĚ OPAKUJICÍCÍ KVETENÍ PO DOBU LÉTA A PODZIMU.

PěniŠníky

rhododendron hybridum

TAKÉ NAZÍVANÝ JAKO STÁLEZELENÝ POCHÁZÍ Z PŮVODNÍHO POTRFOLIA ČÍTAJICÍ NA TISÍC BOTANICKÝCH DRUHŮ. RODODENDRONY JSOU FOSILIÍ PŮVODNÍ TŘETIHORNÍ FLÓRY DEŠTNÝCH LESŮ A VŘESOVIŠŤ. ZA STALETÍ BYLO VYŠLECHTĚNO BEZPOČET KULTIVARŮ. PŮDNÍ NÁROKY JSOU PROPUSTNÁ A STÁLE VLHKÁ PŮDA S KYSELOU REAKCÍ. STANOVIŠTĚ POLOSTÍN, IDEÁLNĚ ROZPTÝLENÉ SVĚTLO. MODERNÍ KULTIVARY DOKÁŽÍ I PLNÉ SLUNCE, ALE S DOSTATEČNÝM ZÁSOBENÍM VODOU

PÉNIŠNÍK MĚKKÝ

AZALEA MOLLIS KNAP-HILL

DALŠÍ VELKÁ SKUPINA Z RODU PĚNIŠNÍKů. ROSTLINY JSOU CHARAKTERISTICKÉ T'ÍM, ŽE V NAŠEM KLIMATICKÉM PÁSMU JSOU OPADAVÉ. VYNIKAJÍ BOHATOU NÁSADOU KVĚTů. KVETOU NA JAŘE, PŘED OLISTĚNÍM. NABÍZÍ SPEKTRUM VELMI VÝRAZNÝCH BAREV OD BÍLE PO TMAVĚ FIALOVOU.

AZALKY

azalea japonica hybridum

Azalea japonica, známá také jako japonská azalka, je stálezelený keř z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae), původem z Japonska. Tento kompaktní keř dorůstá výšky 30–100 cm. je ceněn pro své lesklé, tmavě zelené listy a bohaté květy v široké škále barev, které rozkvétají na jaře.

VELKOKVETÉ KOSATCE

IRIS GRANDIFLORA HYBRID

Šlechtění velkokvětých kosatců má své kořeny již v 19. století, kdy se v Evropě, především ve Francii a později v Německu, začali zahradníci systematicky věnovat křížení různých druhů rodu Iris. První známí šlechtitelé, jako byl například Lémon ve Francii, se zaměřovali na zlepšení velikosti a barvy květu. Koncem 19. století už byly běžně dostupné pestré hybridy, které se staly základem moderních kultivarů.

Ve 20. století pak šlechtění zaznamenalo prudký rozvoj především ve Spojených státech amerických. Američtí šlechtitelé, jako například Schreiner či Sass, vytvořili stovky nových odrůd a zavedli systém udělování ocenění (např. Dykes Medal), který dnes udává směr v hodnocení kvality a originality nových hybridů.

Moderní velkokvěté kosatce nejsou čistými druhy, ale komplexními hybridy. Jejich hlavními botanickými předky jsou:

Iris pallida – kosatec bledý, pocházející z jižní Evropy (zejména Itálie a Dalmácie), přináší do hybridů světlé barvy a vůni.
Iris variegata – kosatec různobarvý, původem z oblasti střední a jihovýchodní Evropy, je zdrojem žlutých a hnědých odstínů.
Iris germanica – tradičně označovaný jako druh, ve skutečnosti jde již o historický hybrid, který vznikl pravděpodobně křížením výše zmíněných druhů.

Pozdější šlechtitelé do hybridizačních programů přidávali i další druhy, jako např. Iris mesopotamica z Blízkého východu, který vyniká výškou a výraznými květy.

Velkokvěté kosatce tak představují bohatou mozaiku dědičných vlastností různých druhů. Díky usilovné práci několika generací šlechtitelů vznikly tisíce odrůd, které zdobí parky a zahrady po celém světě.

NARCIS

NARCISSUS

ROD JEDNODĚLOŽNÝCH ROSTLIN Z ĆELEDI AMARYLKOVITÉ. NARCISY SE DĚLÍ DO JEDENÁCTI SKUPIN DLE STAVBY KVĚTU. NABÍZÍ VELKÉ MNOŽSVÍ TVARů A VELIKOSTI.

TULIPÁNY

TULIPA

ROD JEDNODĚLOŽNÝCH ROSTLIN Z ČELEDI LILIOVITÝCH. BYLO POPSÁNO NA 75 BOTANICKÝCH DRUHů. TULIPÁNY SE ROZDĚLUJÍ NA ČTYŘI SKUPINY : RANÉ, STŘEDNÍ, POZDNÍ A PůVODNÍ BOTANICKÉ DRUHY. INTENZIVNÍM ŠLECHTĚNÍM VZNIKLO NEPŘEVERNÉ MNOŽSVÍ TVARů, BAREV I VELIKOSTÍ.

BOTANICKÉ TULIPÁNY

TULIPA BOTANICA

Botanické tulipány představují původní, přírodní formy tulipánů, které rostou ve volné přírodě od Střední Asie až po Středomoří. Jsou menší a subtilnější než šlechtěné zahradní odrůdy, ale jejich kouzlo spočívá v přirozenosti, odolnosti a neuvěřitelné rozmanitosti tvarů i barev.

ROD TULIPA zahrnuje největší množství druhů, z nichž mnohé se staly základem pro dnešní zahradní kultivary. Typické jsou pro ně jednoduché květy, pevné listy a odolnost vůči proměnlivým podmínkám.

Tulipa kaufmanniana – Raně kvetoucí tulipány s široce otevřenými květy.
Tulipa greigii – Tulipány se silně žilkovanými listy a nápadnými květy.
Tulipa fosteriana – Velkokvěté druhy s elegantními tvary.
Tulipa humilis – Nízké a jemné druhy, ideální pro skalky.
Tulipa tarda – Oblíbený drobný tulipán se zářivými hvězdicovitými květy

Tulipa turkestanica – Druh s hvězdicovitými bílými květy.
Tulipa batalinii – Jemné, pastelově zbarvené květy.
Tulipa linifolia – Sytě červené květy s nápadně úzkými listy.

Tulipa orphanidea – Tulipán s proměnlivou barevností od oranžové po zelenou.
Tulipa sylvestris – Lesní tulipán s jemnou vůní a elegantním vzhledem.

HYACINTY

HYACINTHUS

Hyacint (Hyacinthus) je vytrvalá cibulovina, která kvete brzy na jaře a je ceněna pro své nádherné, husté květenství a intenzivní sladkou vůni. Typicky dorůstá výšky 20–30 cm. Z jedné cibule vyrůstá růžice úzkých, sytě zelených listů a jeden až dva květní stvoly, nesoucí husté hrozny květů v široké škále barev – od bílé přes růžovou, fialovou, modrou až po žlutou.

Původ: Pochází z východního Středomoří, především z oblasti Turecka, Sýrie a Libanonu.

KROKUSY JARNÍ

SPRING CROCUS

Krokus (CROCUS), známÝ také jako šafrán, patří do čeledi kosatcovitých (Iridaceae). Jsou to vytrvalé cibuloviny pocházející z oblasti Řecka a Tuniska a jsou jedněmi z prvních poslů jara. Jejich název “šafrán” pochází z arabského slova “za’fran”, což znamená “být žlutý”. TATO SKUPINA KrokusŮ kvetE většinou na jaře, v únor až březEN, často ještě Spod sněhové přikrývky.

Krokusy se dělí do několika základních skupin podle původu a doby kvetení. Mezi nejznámější patří velkokvěté hybridy (Crocus vernus), oblíbené pro výrazné barvy a robustní habitus. Vedle nich najdeme botanické druhy, většinou drobnější, ale často bohatě kvetoucí – například Crocus chrysanthus, C. sieberi, C. tommasinianus nebo raný Crocus biflorus. Každá skupina přináší jiný charakter – od jemných, přírodně působících kultivarů až po silné efektní barvy zahradních hybridů.

Druhy jarních krokusů jsou rozšířeny především v oblasti jižní Evropy, Balkánu, Malé Asie a Blízkého východu, kde rostou na suchých horských loukách, pastvinách či světlých lesích. V zahradách se díky své nenáročnosti a spolehlivé každoroční obnově staly tradičními cibulovinami, které postupně vytvářejí barevné trsy i rozsáhlé koberce.

OCÚNY A KROKUSY PODZIMNÍ

COLCHICUM / AUTUMN CROCUS

Ocún (Colchicum), známé také jako naháčky, patří do čeledi ocúnovitých (Colchicaceae). Jejich latinský název je odvozen od oblasti Kolchidy u Černého moře. Ocúny kvetou na podzim, od srpna do října, a jejich květy vyrůstají přímo z půdy bez listů, které se objevují až na jaře. Celá rostlina je prudce jedovatá.

Rod Colchicum zahrnuje několik desítek druhů, které se rozdělují na druhy nízké, časně podzimní, a druhy robustnější, kvetoucí později, často s většími a početnějšími květy. Mezi nejznámější patří ocún jesenní (Colchicum autumnale), typický pro vlhké louky střední Evropy. Zahradní kultivary, například C. speciosum, C. byzantinum či jemný C. cilicicum, nabízejí širší škálu barev i tvarů a vytvářejí výrazné trsy vhodné do záhonů, skalek i přírodních partií.

Ocúny mají přirozené rozšíření od Evropy přes Kavkaz až po Blízký východ. Vyskytují se na loukách, v řídkých lesích i na horských úbočích. V zahradách jsou velmi spolehlivé a dlouhověké – jednou vysazené cibule se postupně rozrůstají a každým rokem kvetou bohatěji. Díky tomu se z ocúnů staly nepostradatelné podzimní akcenty, které dodávají zahradě barevnou lehkost i výjimečnou atmosféru.

Do skupiny podzimně kvetoucích krokusů patří několik zajímavých druhů rozšířených zejména ve Středomoří, na Balkáně, v Malé Asii a na Blízkém východě. Nejčastěji se dělí do těchto skupin:

Crocus speciosus a jeho formy – velké květy, modrofialové tóny, typické výraznou žilnatinou.
Crocus pulchellus – jemnější druh s světlejšími odstíny a otevřenými květy.
Crocus banaticus – zvláštní druh s nepravidelným uspořádáním okvětních lístků, připomínající kosatec.
Východní a malé botanické druhy (např. C. kotschyanus, C. pallasii či C. cartwrightianus) – často velmi odolné, s bohatou škálou odstínů od fialové po čistě bílé.